JAK JSEM SE VLASTNĚ STALA BÁSNÍŘKOU?
Ani vám nevím 🙂
Básně mě provázely od mala. Hned, jak jsem se naučila číst a psát, začala jsem psát i verše. Ze začátku to samozřejmě byly jednoduché dětské rýmovánky.
Postupně jsem ale svými verši začala víc a víc vyjadřovat svoje pocity a vhledy. Verše ke mně chodily samy, stejně jako nápady na to, co lze v poezii ztvárnit.
Psala jsem o nočním cinkání tramvají v Brně, o vesmírných prostorech mezi lidmi, o "Šufleti vzpomínek", se kterým jsem se dokonce umístila v nějaké literární soutěži, kam ho moje učitelka literatury tenkrát poslala - ačkoliv neopomněla zdůraznit, že je to veskrze slovo nespisovné a moc se jí nelíbí. No, ale lepší nenašla - a jak by taky mohla, když to slovo sedělo jak prdel na hrnec...
Časem mi začaly po setkáních s přáteli chodit verše přesně pro ně - na míru. Posílala jsem jim je ve zprávách - a oni byli dojatí, podporou a tím, jak k nim mé výtvory promlouvaly. A tak se zrodila tato služba - básně na míru. Spojila se s mou dlouholetou prací v oblasti osobního rozvoje, práce se vzorci, přesvědčeními, záměry. A dodala jí cosi, co jsem nikde jinde nenašla.
Kouzlo rytmu, těch správných slov, kouzlo toho, co se skrývá mezi řádky. Možnost dotýkat se těch vrstev, ke kterým se jinými technikami nedostaneme - vrstev, které dle mého nejdou přesně pojmenovat, ale lze je procítit.
A CO DÁL?
Ani vám nevím 🙂
Básně mě provázely od mala. Hned, jak jsem se naučila číst a psát, začala jsem psát i verše. Ze začátku to samozřejmě byly jednoduché dětské rýmovánky.
Postupně jsem ale svými verši začala víc a víc vyjadřovat svoje pocity a vhledy. Verše ke mně chodily samy, stejně jako nápady na to, co lze v poezii ztvárnit.
Psala jsem o nočním cinkání tramvají v Brně, o vesmírných prostorech mezi lidmi, o "Šufleti vzpomínek", se kterým jsem se dokonce umístila v nějaké literární soutěži, kam ho moje učitelka literatury tenkrát poslala - ačkoliv neopomněla zdůraznit, že je to veskrze slovo nespisovné a moc se jí nelíbí. No, ale lepší nenašla - a jak by taky mohla, když to slovo sedělo jak prdel na hrnec...
Časem mi začaly po setkáních s přáteli chodit verše přesně pro ně - na míru. Posílala jsem jim je ve zprávách - a oni byli dojatí, podporou a tím, jak k nim mé výtvory promlouvaly. A tak se zrodila tato služba - básně na míru. Spojila se s mou dlouholetou prací v oblasti osobního rozvoje, práce se vzorci, přesvědčeními, záměry. A dodala jí cosi, co jsem nikde jinde nenašla.
Kouzlo rytmu, těch správných slov, kouzlo toho, co se skrývá mezi řádky. Možnost dotýkat se těch vrstev, ke kterým se jinými technikami nedostaneme - vrstev, které dle mého nejdou přesně pojmenovat, ale lze je procítit.